Evangelium podle Lukáše 14:1–35
14 Při jiné příležitosti vešel o sabatu do domu jednoho vůdce z řad farizeů, kam byl pozván na jídlo, a ti, kdo tam byli, ho pozorně sledovali.
2 Byl před ním člověk, který trpěl vodnatelností.*
3 Ježíš se tedy obrátil na ty, kdo byli zběhlí v Zákoně, a na farizee a zeptal se jich: „Je dovoleno o sabatu uzdravovat, nebo ne?“+
4 Oni ale mlčeli. Ježíš se toho člověka dotkl, uzdravil ho a poslal ho pryč.
5 Pak jim řekl: „Kdyby vám v sabatní den spadl syn nebo býk do studny,+ kdo z vás by ho hned nevytáhl?“+
6 Na to mu nedokázali odpovědět.
7 Když si všiml, jak si pozvaní lidé vybírají nejčestnější místa,+ řekl jim:*
8 „Když tě někdo pozve na svatební hostinu, nezaujímej* nejčestnější místo.+ Možná hostitel pozval někoho významnějšího, než jsi ty,
9 a přijde a řekne ti: ‚Uvolni své místo tomuto člověku.‘ A ty s hanbou půjdeš na nejhorší místo.
10 Ale když tě někdo pozve, jdi a zaujmi nejhorší místo, takže až přijde hostitel, řekne ti: ‚Příteli, pojď blíž.‘ Pak budeš poctěn před všemi ostatními hosty.+
11 Každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“+
12 Pak řekl muži, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy. Někdy by tě totiž mohli pozvat zase oni a tím by ti bylo oplaceno.
13 Ale když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé+
14 a budeš šťastný, protože nemají, čím by ti oplatili. Bude ti totiž oplaceno při vzkříšení+ dobrých* lidí.“
15 Když to slyšel jeden z hostů, řekl mu: „Šťastný je ten, kdo jí chléb v Božím království.“
16 Ježíš mu řekl: „Jeden muž pořádal velkolepou večeři+ a pozval hodně lidí.
17 Když měla večeře začít, poslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Přijďte, všechno už je připravené.‘
18 Ale jeden jako druhý se začali vymlouvat.+ První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na něj jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘
19 Jiný řekl: ‚Koupil jsem pět býčích spřežení* a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘+
20 Ještě jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil, a proto nemůžu přijít.‘
21 Otrok tedy přišel a oznámil to svému pánovi. Ten se rozzlobil a řekl otrokovi: ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘
22 Když se otrok vrátil, řekl: ‚Pane, udělal jsem, co jsi nařídil, a ještě je místo.‘
23 Pán tedy otrokovi řekl: ‚Vyjdi na cesty a pěšiny a přinuť lidi, ať přijdou, aby byl můj dům plný.+
24 Říkám vám, že nikdo z těch, kdo byli pozvaní, neochutná nic z mé hostiny.‘“+
25 Cestovaly s ním velké zástupy lidí. Obrátil se k nim a řekl:
26 „Pokud někdo přichází ke mně, ale nemá v nenávisti* svého otce, matku, manželku, děti, bratry a sestry, a dokonce svůj život,+ nemůže být mým učedníkem.+
27 Kdo nenese svůj mučednický kůl* a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.+
28 Když chce například někdo z vás stavět věž, copak si nejdřív nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, jestli má dost na její dokončení?
29 Jinak se může stát, že položí základy, ale nedokáže ji dokončit, a všichni, kdo to uvidí, se mu budou posmívat
30 a říkat: ‚Tenhle člověk začal stavět, ale nedokázal to dokončit.‘
31 Nebo když král pochoduje do války proti jinému králi, copak si nejdřív nesedne a neporadí se, jestli dokáže s 10 000 vojáky čelit tomu, který proti němu táhne s 20 000?
32 Pokud to nedokáže, pak pošle skupinu vyslanců, dokud je ten druhý král ještě daleko, a bude žádat o mír.
33 Stejně tak si můžete být jistí, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí* s veškerým svým majetkem, nemůže být mým učedníkem.+
34 Sůl je určitě dobrá věc. Pokud ale ztratí svou slanost, čím se ochutí?+
35 Nehodí se ani do půdy, ani do hnoje. Vyhazuje se. Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+
Poznámky
^ Nebo „otokem“, nadměrným hromaděním tekutiny v těle.
^ Dosl. „řekl jim podobenství“.
^ Nebo „nelehej si na“.
^ Nebo „spravedlivých“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
^ Nebo „párů dobytka“.
^ Nebo „nemiluje méně“.
^ Viz Slovníček pojmů.
^ Nebo „nevzdá“.
