Přejít k článku

Přejít na obsah

Podporují Bibli archeologické nálezy?

Podporují Bibli archeologické nálezy?

Podporují Bibli archeologické nálezy?

PRO každého, kdo studuje Bibli, je archeologie velmi užitečná. Archeologické nálezy jsou totiž často zdrojem dalších poznatků o životě v biblických dobách, o životních podmínkách tehdejších lidí a také o jejich zvycích a jazycích. Archeologie rovněž podává užitečné informace o tom, jak se splnila biblická proroctví, například předpovědi o zániku starověkého Babylónu, Ninive a Tyru. (Jeremjáš 51:37; Ezekiel 26:4, 12; Sefanjáš 2:13–15) Archeologický výzkum však má své hranice. Nálezy musí být vyhodnoceny a při vyhodnocování dochází k lidským omylům, a tudíž i k úpravám.

Křesťanská víra není závislá na takových věcech, jako jsou rozbité vázy, rozdrobené cihly nebo rozpadávající se zdi. Opírá se o úplný, harmonický celek duchovní pravdy obsažené v Bibli. (2. Korinťanům 5:7; Hebrejcům 11:1) Můžeme si být jisti, že vnitřní soulad Bible, upřímnost v jejích vyjádřeních, splněná proroctví a mnohé jiné rysy přesvědčivě potvrzují, že „celé Písmo je inspirováno Bohem“. (2. Timoteovi 3:16) Podívejme se však na několik zajímavých archeologických objevů, jimiž jsou biblické zprávy podepřeny.

Při archeologickém výzkumu, který se prováděl roku 1970 v Jeruzalémě, byly objeveny jakési rozvaliny, na nichž jsou patrné stopy požáru. „Každé školené oko rozpoznalo, k čemu došlo,“ napsal vedoucí týmu Nahman Avigad. „Budova byla zničena ohněm a stěny i strop se zřítily.“ V jedné místnosti byly nalezeny kosti [1] lidského předloktí s prsty roztaženými na schodu.

Na podlaze ležely rozsypané mince [2], z nichž ty nejnovější pocházely ze čtvrtého roku židovské vzpoury proti Římu — z roku 69 n. l. Předměty zde byly rozházené před tím, než se budova zřítila. „Když jsme to viděli,“ napsal Avigad, „vzpomněli jsme si na Josephovo líčení toho, jak po dobytí města římští vojáci vylupovali domy.“ Historikové uvádějí, že Římané dobyli a vyplenili Jeruzalém v roce 70 n. l.

Analýzou kostí se zjistilo, že šlo přibližně o dvacetilou ženu. Článek v Biblical Archaeology Review uvádí: „Když Římané zaútočili a Spálený dům byl zachvácen požárem, mladá žena, která právě byla v kuchyni, klesla k zemi a zemřela ve chvíli, kdy se chtěla zachytit schodu. Požár se rozšířil tak rychle . . ., že nemohla uniknout a padající trosky ji pohřbily.“

Tato scéna nám připomíná proroctví, které o Jeruzalému pronesl Ježíš téměř o čtyřicet let dříve: „Tvoji nepřátelé . . . mrští o zem tebou a tvými dětmi uprostřed tebe a nenechají v tobě kámen na kameni.“ (Lukáš 19:43, 44)

Archeologické nálezy, jimiž se potvrdily biblické výroky, obsahují také jména osob, o nichž se zmiňuje Písmo. Některými z těchto nálezů byla umlčena dřívější tvrzení kritiků, kteří prohlašovali, že pisatelé Bible si určité osoby vymysleli nebo že zveličovali jejich slávu.

Nápisy obsahující biblická jména

Významní učenci kdysi tvrdili, že asyrský král Sargon II., jehož jméno je uvedeno v Bibli u Izajáše 20:1, nikdy neexistoval. Ale roku 1843 byl v Iráku, poblíž nynějšího Chorsabádu ležícího na jednom z přítoků řeky Tigris, objeven Sargonův palác [3], který má rozlohu asi 10 hektarů. Sargon II., o němž se ve světě dříve nevědělo, patří nyní k nejznámějším asyrským králům. V jednom ze svých análů [4] prohlašuje, že dobyl izraelské město Samaří. Podle biblické chronologie dobyli Asyřané Samaří v roce 740 př. n. l. Král Sargon také uvádí, že dobyl Ašdod, což je dalším potvrzením slov zaznamenaných u Izajáše 20:1.

Při provádění vykopávek v rozvalinách starověkého města Babylónu v dnešním Iráku objevili archeologové nedaleko Ištařiny brány asi 300 klínopisných tabulek. Nápisy pocházejí z období vlády babylónského krále Nebukadnecara a zahrnují seznam jmen, mezi nimiž je také jméno ‚Jaukina, krále jahudské země‘. Jedná se o Jehojakina, krále judské země, který byl vzat do Babylónu jako zajatec, když v roce 617 př. n. l. Nebukadnecar poprvé dobyl Jeruzalém. (2. Královská 24:11–15) Na těchto tabulkách jsou také zmínky o pěti z Jehojakinových synů. (1. Paralipomenon 3:17, 18)

V roce 2005 prováděli archeologové výzkum na místě, kde doufali, že najdou palác krále Davida. Přitom narazili na rozsáhlou kamennou stavbu, o níž předpokládají, že byla zničena v době, kdy žil Boží prorok Jeremjáš a kdy Babylóňané srovnali Jeruzalém se zemí, což se stalo před více než 2 600 lety. Zda jde o pozůstatky Davidova paláce, není jisté. Archeoložka Eilat Mazarová však identifikovala jeden mimořádně zajímavý předmět — totiž centimetr širokou hliněnou bulu s otiskem pečeti [5]. Nápis na ní zní: „Patřící Jehukalovi, synovi Šelemjahua, syna Šoviho“. Je to zřejmě otisk pečeti, jež patřila Jehukalovi (neboli Jukalovi), židovskému úředníkovi, o němž je v Bibli zmínka, že odporoval Jeremjášovi. (Jeremjáš 37:3; 38:1–6)

Paní Mazarová říká, že Jehukal je po Šafanovu synu Gemarjášovi „druhým královským ministrem“, jehož jméno je uvedeno na otisku pečeti nalezeném ve Městě Davidově. Bible uvádí, že Šelemjášův syn Jehukal byl jedním z judských knížat. Před objevením této pečeti byl znám jedině z biblického záznamu.

Uměli číst a psát?

Z Bible je patrné, že starověký izraelský národ byl gramotný. (4. Mojžíšova 5:23; Jozue 24:26; Izajáš 10:19) Kritici s tím však nesouhlasili a tvrdili, že biblické dějiny se většinou tradovaly nespolehlivým ústním podáním. V roce 2005 utrpěla tato teorie porážku, když archeologové, kteří pracovali u Tel Zayitu, ležícího na poloviční cestě mezi Jeruzalémem a Středozemním mořem, našli starobylou hebrejskou abecedu [6] vyrytou na kusu vápence. Je to pravděpodobně nejstarší dosud objevená hebrejská abeceda.

Tento nález, který je datován do desátého století př. n. l., podle názoru některých odborníků svědčí o „metodickém písařském výcviku“, o „vyspělé kultuře“ a o „rychlém růstu byrokracie v Jeruzalémě“. V protikladu k tvrzení kritiků se tedy zdá, že přinejmenším už v desátem století př. n. l. byli Izraelité gramotní a byli by schopni zaznamenávat své dějiny.

Další podporu poskytují asyrské záznamy

O Asýrii, kdysi mocné říši, se Bible zmiňuje často, a přesnost biblických zpráv je potvrzena mnoha archeologickými nálezy. Například při vykopávkách na místě, kde leželo starověké Ninive, hlavní město Asýrie, byla v paláci krále Senacheriba nalezena deska zdobená reliéfem [7], který znázorňuje asyrské vojáky odvádějící do vyhnanství židovské zajatce po pádu Lakiše v roce 732 př. n. l. Biblickou zprávu o tom si můžeme přečíst ve 2. Královské 18:13–15.

Senacheribovy anály [8], nalezené v Ninive, popisují Senacheribovo vojenské tažení za vlády judského krále Ezekjáše, který je v análech uveden jménem. V klínopisných záznamech různých jiných panovníků jsou uvedena jména judských králů Achaza a Manasseho a také izraelských králů Omriho, Jehua, Jehoaše, Menachema a Hošey.

Senacherib se ve svých záznamech chlubí svými vojenskými úspěchy, ale je zajímavé, že neříká nic o dobytí Jeruzaléma. Skutečnost, že se o tom nezmiňuje, je pozoruhodná a je dalším potvrzením biblické zprávy. Ta uvádí, že tento král nikdy Jeruzalém neoblehl, ale že utrpěl porážku z Boží ruky. Pokořený Senacherib se potom vrátil do Ninive a biblická zpráva říká, že jej tam zavraždili jeho synové. (Izajáš 37:33–38) Je zajímavé, že o této vraždě svědčí také dva asyrské nápisy.

Obyvatelé Ninive byli ničemní, a proto Jehovovi proroci Nahum a Sefanjáš předpověděli, že toto město bude úplně zničeno. (Nahum 1:1; 2:8–3:19; Sefanjáš 2:13–15) Jejich proroctví se splnila, když spojená vojska babylónského krále Nabopalasara a médského krále Kyaxara v roce 632 př. n. l. město oblehla a dobyla. Objevem rozvalin tohoto města a archeologickým výzkumem byla opět podpořena pravdivost biblických zpráv.

V Nuzi, starověkém městě ležícím na východ od Tigridu a na jihovýchod od Ninive, byl prováděn archeologický výzkum v letech 1925 až 1931. Kromě jiných předmětů, jež byly na tomto místě objeveny, se zde našlo asi 20 000 hliněných tabulek. Záznamy na nich jsou v babylónském jazyce a obsahují mnoho podrobných informací o zvycích spojených s právními záležitostmi. Podobaly se zvykům z patriarchální doby, jak je popisuje 1. Mojžíšova. Texty například ukazují, že vlastnit rodinné bůžky, což často byly malé hliněné figurky, znamenalo něco podobného jako mít vlastnický doklad, takže jejich majitel měl právo na dědictví. Tím může být objasněno, proč si Ráchel, manželka patriarchy Jákoba, vzala rodinné bůžky neboli terafim svého otce Labana, když se Jákobova rodina stěhovala. Laban pochopitelně velmi stál o to, aby dostal terafim nazpět. (1. Mojžíšova 31:14–16, 19, 25–35)

Izajášovo proroctví a Kýrův válec

Klínopisný nápis na starověkém hliněném válci, který je zde vyobrazen, podporuje jinou biblickou zprávu. Tento dokument, známý jako Kýrův válec [9], byl nalezen asi 32 kilometrů od Bagdádu na místě starověkého Sipparu ležícího u Eufratu. Pojednává se v něm o tom, jak Kýros Veliký, zakladatel Perské říše, dobyl Babylón. Je úžasné, že asi o dvě stě let dříve Jehova prostřednictvím svého proroka Izajáše mluvil o médo-perském panovníkovi, který se bude jmenovat Kýros. Řekl: „‚Je mým pastýřem a úplně provede všechno, co mě těší‘; dokonce v tom, že říkám o Jeruzalému: ‚Bude znovu vystavěn.‘“ (Izajáš 13:1, 17–19; 44:26–45:3)

V záznamu na tomto válci je zmínka o důležité skutečnosti, že Kýros — v příkrém protikladu k jiným starověkým dobyvatelům — umožnil lidem, které předcházející mocnost držela v zajetí, aby se vrátili do své vlasti. Biblické i světské dějiny potvrzují, že Kýros skutečně propustil Židy a ti potom obnovili Jeruzalém. (2. Paralipomenon 36:23; Ezra 1:1–4)

Biblická archeologie je sice poměrně nový vědní obor, ale stala se důležitým badatelským polem a přinesla už řadu cenných informací. Jak jsme viděli, věrohodnost a přesnost Bible je díky mnoha nálezům potvrzena — v některých případech dokonce až do nejmenších podrobností.

KDE NAJDETE DALŠÍ INFORMACE

Může vám Bible pomáhat, abyste žili šťastně a aby váš život měl hluboký smysl? Tento důležitý námět a přesvědčivá interview předkládá dvouhodinová videonahrávka na DVD nazvaná Bible — kniha faktů a proroctví. (Dostupná ve 32 jazycích.)

Bible slovo Boží, nebo lidské?

Potřebujete více důkazů o tom, že Bible neobsahuje žádné mýty ani rozpory? Opravdu se staly zázraky, které Bible popisuje? Skutečnosti můžete prozkoumat v této knize, která má 192 stran. (Vytištěna v 56 jazycích.)

[Podpisek]

Alexandr Veliký: Řím, Musei Capitolini

Co Bible doopravdy říká?

V devatenácti kapitolách této studijní pomůcky jsou rozebrány všechny důležité biblické nauky a je zde vysvětlen Boží záměr se zemí a s lidstvem. (Nyní ve 162 jazycích.)

Moje kniha biblických příběhů

Tato pěkně ilustrovaná kniha je určena zejména pro děti. V chronologickém pořadí pojednává o 116 osobách a událostech. (Dostupná ve 194 jazycích.)

[Podpisek obrázku na straně 15]

Mince: Velkorysý dar od Company for Reconstruction & Development of Jewish Quarter, Jerusalem Old City

[Podpisek obrázku na straně 15]

Society for Exploration of Land of Israel and its Antiquities

[Podpisky obrázku na straně 16]

3: Musée du Louvre, Paříž; 4: Fotografie pořízena s laskavým svolením British Museum; 5: Gabi Laron/Institute of Archaeology/Hebrew University © Eilat Mazar

[Podpisky obrázku na straně 17]

6: AP Photo/Keith Srakocic; 7, 8: Fotografie pořízena s laskavým svolením British Museum

[Podpisek obrázku na straně 18]

Fotografie pořízena s laskavým svolením British Museum