1. Čím se už od začátku vyznačovala činnost Jehovy a jeho služebníků?

JEHOVA a Ježíš už od začátku úzce spolupracovali. Ježíš byl tím prvním, koho Jehova vytvořil, a stal se „vedle něho mistrem v díle“. (Přísl. 8:30) Výsledkem jejich spolupráce je ta nádherná rozmanitost, kterou dnes vidíme v přírodě. Také Boží služebníci vzájemně spolupracovali. Například Noe a jeho rodina společně postavili archu. Izraelité zase spolupracovali, když bylo během putování pustinou potřeba postavit svatostánek nebo ho naopak složit a přenést na jiné místo. A později v chrámu zpěváci a hudebníci společně chválili Jehovu nádhernými písněmi. Ve všech těchto případech vedla k úspěchu právě dobrá spolupráce. (1. Mojž. 6:14–16, 22; 4. Mojž. 4:4–32; 1. Par. 25:1–8)

2. a) Co platilo o křesťanském sboru v prvním století? b) Nad čím se v tomto článku zamyslíme?

 ² Také křesťané v prvním století ochotně spolupracovali. Apoštol Pavel jim napsal, že i když mají různé schopnosti a úkoly, jsou jednotní, protože se všichni podřizují Hlavě sboru, Ježíši Kristu. Přirovnal proto sbor k tělu, jehož jednotlivé části harmonicky spolupracují. (Přečti 1. Korinťanům 12:4–6, 12.) A jak je to dnes? Jak můžeme spolupracovat v kazatelské službě, ve sboru a v rodině?

3. Co apoštol Jan spatřil ve vidění?

³ Koncem prvního století n. l. spatřil apoštol Jan ve vidění sedm andělů, kteří postupně troubili na trubky. Když zatroubil pátý anděl, Jan uviděl „hvězdu, která spadla z nebe na zem“. Hvězda měla klíč, kterým otevřela propast. Z propasti se vyvalil hustý dým a z něho vylétlo hejno kobylek. Ty ale nezačaly ničit stromy a rostliny. Zaútočily na lidi, „kteří nemají na čele Boží pečeť“. (Zjev. 9:1–4) Jan určitě věděl, jakou spoušť dokáže takové hejno kobylek napáchat – jasně se to ukázalo v Egyptě za doby Mojžíše. (2. Mojž. 10:12–15) Kobylky z Janova vidění představují pomazané křesťany, kteří oznamují Jehovův rozsudek nad falešným náboženstvím. K nim se připojují i miliony lidí s pozemskou nadějí. Díky této jednotné kazatelské činnosti už mnozí falešné náboženství opustili a vymanili se tak ze Satanovy nadvlády.

4. Jaký úkol jsme dostali a jedině díky čemu ho můžeme splnit?

⁴ Dostali jsme náročný úkol – kázat dobrou zprávu po celém světě, dřív než přijde konec. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Ty, „kdo žízní“, máme zvát, aby pili „zdarma vodu života“. (Zjev. 22:17) Co je potřeba k tomu, abychom tento úkol dokázali splnit? Musíme být jednotní a se svými bratry a sestrami harmonicky spolupracovat. (Ef. 4:16)

5., 6. V jakých činnostech se projevuje naše jednota?

⁵ Dobrou zprávu chceme předat co největšímu počtu lidí, a proto musí být naše činnost správně zorganizovaná. K tomu přispívají i pokyny, které dostáváme v našich sborech, například na schůzkách před službou. O Božím království mluvíme s lidmi po celém světě a rozšiřujeme miliony biblických publikací. Čas od času máme příležitost zapojit se do různých kampaní. Když se na nich podílíme, spolupracujeme s miliony bratrů a sester, kteří ve stejnou dobu kážou stejné poselství, a také s anděly, kteří nám ve službě pomáhají. (Zjevení 14:6)

⁶ Máme určitě velkou radost, když můžeme v Ročence číst o tom, jaké výsledky kazatelská činnost po celém světě přináší. Naše jednota se projevuje i tehdy, když lidi zveme na sjezdy. Na těchto setkáních všichni  nasloucháme stejným myšlenkám. Proslovy, dramatizace i scénky nás povzbuzují, abychom Jehovovi dávali to nejlepší. To, že jsme jednotní, je vždy patrné také v období Památné slavnosti. (1. Kor. 11:23–26) Čtrnáctého nisanu po západu slunce se v souladu s Ježíšovým pokynem scházíme, abychom Jehovovi dali najevo svoji vděčnost za to, co pro nás udělal. A v týdnech před Památnou slavností se společně snažíme co nejvíc lidí pozvat, aby se této významné události zúčastnili s námi.

7. K čemu vede to, že vzájemně spolupracujeme?

⁷ Jedna kobylka sama o sobě moc nezmůže. Něco podobného platí i o nás. Ale díky tomu, že vzájemně spolupracujeme, dokážeme o Jehovovi mluvit s miliony lidí a některým z nich pomoct, aby ho začali uctívat.

8., 9. a) Pomocí jakého přirovnání Pavel ukázal, že křesťané musí být jednotní? b) Jak můžeme ve sboru spolupracovat?

⁸ V dopise Efezanům Pavel vysvětlil, jak je sbor zorganizován, a zdůraznil, že je důležité, aby duchovně rostl „ve všem“. (Přečti Efezanům 4:15, 16.) Sbor přirovnal k lidskému tělu a ukázal, že každý křesťan může přispívat k tomu, aby byl sbor jednotný a podřizoval se Ježíšovu vedení. Napsal, že části těla spolupracují „prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je zapotřebí“. Jak může každý z nás, ať už jsme mladí, nebo staří, přispívat k jednotě a duchovnímu zdraví sboru?

⁹ Velmi důležité je podřizovat se těm, kterým Ježíš svěřil ve sboru vedení, tedy starším. (Hebr. 13:7, 17) Někdy to nemusí být snadné. Můžeme ale Jehovu prosit, aby nás v tom podpořil. Jeho svatý duch nám dokáže pomoct, abychom ochotně přijímali pokyny, které od starších dostaneme. A když se nám někdy nechce poslechnout, pamatujme na to, že svojí pokorou a ochotou spolupracovat přispějeme k jednotě a lásce ve sboru.

10. Jak k jednotě ve sboru přispívají služební pomocníci? (Viz úvodní obrázek.)

¹⁰ K jednotě ve sboru přispívají i služební pomocníci. Ať jsou mladí, nebo staří, ochotně spolupracují se staršími a plní úkoly, ze kterých máme užitek my všichni. Například se starají o to, abychom měli dost publikací do služby, věnují se úklidu a údržbě sálu Království a vítají ty, kdo přicházejí na naše shromáždění. Když s těmito bratry spolupracujeme, přispíváme k tomu, aby sbor dobře fungoval. (Srovnej se Skutky 6:3–6.)

11. Co můžou pro jednotu ve sboru udělat mladší bratři?

¹¹ Mnozí starší pro sbor usilovně pracují řadu let. Pokročilý věk jim už ale možná nedovoluje dělat toho tolik co dřív. Velkou pomocí pak můžou být mladší bratři. I když ještě nemají tolik zkušeností, díky školení se časem můžou ujmout dalších  odpovědných úkolů a později sloužit jako starší. (1. Tim. 3:1, 10) Někteří z nich dokonce udělali takový pokrok, že mohli být jmenováni krajskými dozorci a teď pomáhají spolukřesťanům v mnoha sborech. Jsme těmto mladým bratrům za jejich ochotu velmi vděční. (Přečti Žalm 110:3; Kazatele 12:1.)

12., 13. Co může přispět k dobré spolupráci v rodině?

¹² Co můžeme udělat pro to, aby spolupráce fungovala také v naší rodině? Velkou pomocí je každotýdenní rodinné uctívání. Když se rodiče a děti společně učí o Jehovovi, prohlubuje se jejich vzájemná láska. Když si zkoušejí, co budou říkat lidem ve službě, jsou pak na ni lépe připravení. A když slyší, jak ostatní členové rodiny mluví o své víře, a vidí, že i oni milují Jehovu a chtějí mu dělat radost, hodně je to sbližuje.

¹³ Jehova si přeje, aby i manželé dobře spolupracovali. Když oba Jehovu milují a společně mu slouží, jejich manželství bude šťastné a pevné. Je také důležité, aby si projevovali lásku – tak jako Abraham a Sára, Izák a Rebeka nebo Elkana a Hana. (1. Mojž. 26:8; 1. Sam. 1:5, 8; 1. Petra 3:5, 6) Tím posilují vzájemné pouto a zároveň upevňují svůj vztah s Jehovou. (Přečti Kazatele 4:12.)

14. Jak můžou svoje manželství upevňovat ti, kdo mají nevěřícího partnera?

¹⁴ Bible jasně říká, že bychom si neměli vzít nikoho, kdo neslouží Jehovovi. (2. Kor. 6:14) Někteří naši bratři a sestry ale nevěřícího partnera mají. Často je to proto, že poznali pravdu až po svatbě a jejich partner se svědkem nestal. Někdy také jeden z manželů přestane Jehovovi sloužit. Uplatňovat v takových případech biblické zásady není vždycky snadné, ale na manželství to může mít blahodárný vliv. Například Mary a David nějakou dobu sloužili Jehovovi společně. Potom ale David přestal chodit na shromáždění. Mary se i přesto snažila být dobrou manželkou a projevovat křesťanské vlastnosti. Zároveň vedla jejich šest dětí k Jehovovi a dál chodila na shromáždění a sjezdy. Když děti vyrostly a odstěhovaly se, Mary se cítila osamělá. Potom si ale David začal číst časopisy, které pro něj Mary občas nachystala, a za nějakou dobu už zase chodil na shromáždění. Jejich šestiletý vnuk mu pokaždé držel místo, a když David někdy nepřišel, řekl mu: „Dědo, to je škoda, že jsi dneska na shromáždění nebyl.“ David a Mary teď mají velkou radost, že po 25 letech znovu společně slouží Jehovovi.

15. Jak můžou starší manželské páry pomáhat těm mladším?

¹⁵ Rodiny jsou dnes vystaveny Satanovým útokům. Proto je tak důležité, aby manželé dobře spolupracovali. Ať už jsi v manželství jakkoli dlouho, přemýšlej o tom, jak bys tím, co říkáš nebo děláš, mohl váš vztah posílit.  Starší manželské páry v tom můžou dát dobrý příklad těm mladším. Pokud už mnoho let máte hezké manželství, možná byste mohli nějaké mladší manžele pozvat na vaše rodinné uctívání. Když uvidí, jak se k sobě chováte, pochopí, jak je důležité, aby si i manželé, kteří jsou léta spolu, pořád projevovali lásku. (Tit. 2:3–7)

16., 17. Na co se můžou Boží služebníci těšit?

¹⁶ Představ si Izraelity, kteří v biblických dobách cestovali na svátky do Jeruzaléma. Společně se připravovali, po cestě se vzájemně podporovali a pak jednotně uctívali Jehovu v chrámu. K tomu všemu byla zapotřebí spolupráce. (Luk. 2:41–44) My jsme dnes na cestě do nového světa, a proto i my musíme být jednotní a ochotně spolupracovat. K tomu je potřeba cílené úsilí. Napadá tě, jak by ses mohl v tomto ohledu ještě zlepšit?

¹⁷ Určitě máme velkou radost, že nejsme součástí tohoto rozděleného světa. Vidíme, jak se splňuje proroctví Izajáše a Micheáše – Boží lid jednotně vystupuje „na Jehovovu horu“, která je teď, „v konečné části dnů“, vyvýšena nad všechny ostatní. (Iz. 2:2–4; přečti Micheáše 4:2–4) Můžeme se ale těšit na něco ještě lepšího – na dobu, kdy budou všichni lidé sjednocení a budou společně uctívat Jehovu.