Adise * slibovali, že bude v Evropě pracovat jako kadeřnice. Když tam ale dorazila, bylo všechno jinak. Po deseti dnech plných bití a vyhrožování, že se něco stane její rodině, ji donutili pracovat jako prostitutku.

Majitelka nevěstince řekla, že jí Adisa dluží víc než 40 000 eur, takže musí každou noc vydělat 200 až 300 eur, aby dluh splatila. Adisa vypráví: „Často jsem chtěla utéct, ale bála jsem se, co by udělali mojí rodině. Byla jsem v pasti.“ Něco podobného jako Adisa zažily asi čtyři miliony lidí, kteří byli stejně jako ona zotročeni pro sexuální průmysl.

Před téměř 4 000 lety se v otroctví ocitl i mladý muž jménem Josef. Prodali ho jeho bratři a Josef skončil jako sluha v domě Egypťana, který měl vysoké postavení. Na rozdíl od Adisy s ním zpočátku nezacházeli nijak špatně. Když ale odmítl návrhy, které mu dělala manželka jeho pána, byl nespravedlivě obviněn z pokusu o znásilnění, uvězněn a spoután. (1. Mojžíšova 39:1–20; Žalm 105:17, 18)

Josefův příběh je příkladem starověkého otroctví, Adisin toho současného. Oba se stali obětí obchodu s lidmi, který se provozuje už tisíce let. Lidé se v něm stávají pouhým zbožím a jediné, na čem záleží, jsou peníze.

Nejjednodušší způsob, jak získat otroky, byla válka. Egyptský král Thutmose III. si z jednoho válečného tažení do Kanaánu údajně přivedl 90 000 zajatců, které pak Egypťané využili jako otroky v dolech, při stavbách chrámů a kopání kanálů.

 Otroci byli ve válkách získáváni taky v době Římské říše. Poptávka po otrocích byla někdy dokonce hlavním důvodem, proč se válčilo. Odhaduje se, že v prvním století otroci tvořili téměř polovinu obyvatel Říma. Egypťané i Římané s otroky zacházeli velmi tvrdě. Například ti, kteří pracovali v římských dolech, se dožívali jen asi 30 let.

Ani v následujících staletích na tom otroci nebyli o nic líp. Od 16. do 19. století patřil obchod s otroky, kteří byli dováženi z Afriky na americký kontinent, mezi nejvýnosnější podnikání. Zpráva UNESCO říká, že podle odhadů bylo uneseno a prodáno do otroctví něco mezi 25 a 30 miliony mužů, žen a dětí. Statisíce jich podle všeho zemřely už během cesty přes Atlantik. Olaudah Equiano, jeden z otroků, který přežil, později napsal: „Křik žen a sténání umírajících vytvářely scénu tak strašlivou, že se to téměř nedá vylíčit.“

Otroctví bohužel není věcí minulosti. Podle Mezinárodní organizace práce dnes vykonává otrockou práci asi 21 milionů mužů, žen a dětí, kteří jsou zbaveni osobní svobody a dostávají malou, nebo dokonce vůbec žádnou mzdu. Pracují v dolech, textilních továrnách, cihelnách, nevěstincích i v domácnostech. Přestože je otroctví nezákonné, očividně se rozrůstá stále víc.

Kruté zacházení vedlo mnoho otroků k tomu, že se rozhodli bojovat za svobodu. V prvním století př. n. l. vedl gladiátor Spartakus neúspěšné povstání asi 100 000 otroků proti starověkému Římu. V 18. století se vzbouřili otroci na ostrově Hispaniola v Karibiku. V důsledku strašlivého zacházení, kterému byli vystaveni na plantážích cukrové třtiny, začala 13letá občanská válka, která nakonec vedla k tomu, že v roce 1804 vznikl nezávislý stát Haiti.

Za nejúspěšnější osvobození z otroctví se určitě dá považovat odchod Izraelitů z Egypta. Svobodu tehdy získal celý národ, což byly asi tři miliony lidí. Rozhodně si ji zasloužili. Bible totiž říká, že je Egypťané „tyransky používali jako otroky“. (2. Mojžíšova 1:11–14) Jeden faraon dokonce  nařídil zabíjení izraelských novorozenců, aby se národ příliš nerozrostl. (2. Mojžíšova 1:8–22)

Osvobození Izraelitů z otroctví v Egyptě bylo výjimečné i tím, že se do celé záležitosti vložil Bůh. Mojžíšovi řekl: „Dobře znám bolesti, jimiž trpí. A přistupuji k tomu, abych sestoupil, abych je osvobodil.“ (2. Mojžíšova 3:7, 8) Na památku této události židé po celém světě každoročně slaví Pesach. (2. Mojžíšova 12:14)

„U Jehovy, našeho Boha, není žádná nespravedlnost,“ říká Bible a ujišťuje nás, že Bůh se nikdy nezmění. (2. Paralipomenon 19:7; Malachiáš 3:6) Poslal na zem Ježíše, aby „kázal propuštění zajatým a ... zdrcené poslal pryč jako propuštěné“. (Lukáš 4:18) Znamenalo to doslova, že každý otrok získá svobodu? Evidentně ne. Ježíš přišel na zem, aby lidi osvobodil od hříchu a smrti. Prohlásil: „Pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Díky pravdě, o které Ježíš učil, získávají lidé v mnoha ohledech svobodu i dnes (viz rámeček „ Osvobození z jiného otroctví“).

Bůh pomohl získat svobodu taky Josefovi a Adise, i když každému jinak. Josefův neobyčejný příběh najdete v Bibli ve 39. až 41. kapitole 1. Mojžíšovy. Taky Adisina cesta ke svobodě byla velmi zajímavá.

Potom co byla vyhoštěna z jedné evropské země, odešla do Španělska. Potkala tam svědky Jehovovy a začala s nimi studovat Bibli. Rozhodla se, že svůj život dá do pořádku, a tak si našla normální práci a přemluvila majitelku nevěstince, pro kterou předtím pracovala, aby jí snížila měsíční splátky. Po nějaké době jí ale ta žena zavolala a řekla, že žádné další peníze nechce. Dokonce ji prosila o odpuštění. Co tu změnu způsobilo? I ona začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Adisa říká: „Pravda z Bible může člověka osvobodit neuvěřitelným způsobem.“

Kruté zacházení s izraelskými otroky v Egyptě Jehovu velmi trápilo a není pochyb o tom, že úplně stejně vnímá nespravedlnost dnes. Definitivní odstranění všech forem otroctví bude vyžadovat, aby se lidská společnost od základu změnila. Bůh nám slibuje, že se o to postará. Bible říká: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13)