Nevlastní rodiny musí řešit specifické a často náročné vztahy s těmi, kdo s nimi nežijí. * Většina nevlastních rodičů musí být v kontaktu s vlastním rodičem dětí a řešit s ním otázky jejich návštěv, výchovy a finančního zajištění. Také přátelé a příbuzní si možná obtížně zvykají na nové členy rodiny. Podívejme se, jak biblické rady mohou nevlastním rodinám pomoct, aby se s těmito problémy vyrovnaly.

Judith z Namibie říká: „Matka mých nevlastních dětí jim řekla, že jsem jenom nová manželka jejich táty a děti, které budeme mít, nebudou jejich sourozenci. Velmi se mě to dotklo, protože nevlastní děti miluji, jako by byly moje.“

Odborníci se shodují, že vztahy s druhým rodičem dítěte bývají náročné a mohou nevlastní rodinu rozdělovat. Zvlášť komplikovaný bývá vztah mezi vlastní a nevlastní matkou. Co může pomoct?

 Řešení: Stanovte rozumné hranice. Pokud se snažíte dítě od druhého rodiče izolovat, mohlo by citově strádat. * Jeho rodiče, tedy ti, díky kterým je na světě, mají v jeho životě jedinečné místo. (Přísloví 23:22, 25) Na druhé straně pokud připustíte, aby váš bývalý manželský partner měl na vaši domácnost příliš velký vliv, může to vašeho nového partnera skličovat nebo dráždit. Usilujte o vyrovnanost, stanovte rozumné hranice, abyste své manželství chránili, a přitom se snažte s bývalým partnerem co nejlíp spolupracovat.

TIPY PRO RODIČE

• Při kontaktu se svým bývalým manželským partnerem se bavte především o dětech a diskusi o jiných záležitostech omezte na minimum. Můžete se ho nebo jí například taktně zeptat, zda je možné si domluvit konkrétní denní dobu pro telefonování. Je to obvykle lepší, než volat pokaždé jindy nebo pozdě večer.

• Pokud vám děti nebyly svěřeny do péče, možná byste s nimi mohli udržovat pravidelný kontakt pomocí telefonátů, dopisů, textových zpráv nebo e-mailů. (5. Mojžíšova 6:6, 7) Někteří rodiče využívají videohovory. Díky těmto prostředkům můžete potřeby a problémy svých dětí chápat lépe — a poradit jim lépe —, než si možná myslíte.

TIPY PRO NEVLASTNÍ MATKY

• „Mějte porozumění“ pro matku nevlastního dítěte a jasně jí dejte najevo, že se nesnažíte zaujmout její místo. (1. Petra 3:8, Slovo na cestu) Pravidelně ji informujte, co děti dělají, když jsou s vámi, a zaměřujte se na to pozitivní. (Přísloví 16:24) Žádejte ji o rady, a když vám je poskytne, poděkujte jí.

• Omezte před ní svoje projevy náklonnosti k dítěti. Beverly, nevlastní matka ze Spojených států, vypráví: „Nevlastní děti mi chtěly říkat ‚Mami‘. Souhlasili jsme, že mi tak můžou říkat doma, ale ne před jejich matkou Jane nebo někým z její rodiny. Začaly jsme pak s Jane lépe vycházet. Později jsme dokonce spolupracovaly na školních divadelních představeních a výletech.“

TIPY, KTERÉ VLASTNÍM A NEVLASTNÍM RODIČŮM POMOHOU SPOLU VYCHÁZET

• V doslechu dítěte nikdy nemluvte špatně o jeho vlastním či nevlastním rodiči. Je snadné sklouznout ke kritickým vyjádřením, ale pro dítě je to velmi stresující. A nikdy nevíte, jak a kdy budou vaše slova reprodukována. (Kazatel 10:20) Pokud vám dítě řekne, že vlastní nebo nevlastní rodič mluvil ošklivě o vás, zaměřte se na pocity dítěte. Mohli byste říct něco v tomto duchu: „Mrzí mě, že jsi to musel slyšet. Tvoje mamka se na mě zlobí a člověk, když se zlobí, říká nehezké věci.“

• Snažte se zajistit, aby v obou domácnostech platila při výchově stejná pravidla. Pokud to není  možné, vysvětlete dítěti rozdíly, aniž byste druhého rodiče snižovali. Zamyslete se nad následujícím rozhovorem.

  Nevlastní matka: Tome, prosím tě, ukliď si oblečení.

  Tom: U mámy ho můžu nechat na židli a ona ho uklidí.

  Nevlastní matka (rozzlobeně): Tím tě akorát podporuje v lenosti.

  Nebylo by lepší reagovat takto?

  Nevlastní matka (klidně): Dobře, ale tady si ho každý uklízí sám.

• Neplánujte žádné aktivity na dobu, kdy má dítě být s druhým rodičem. (Matouš 7:12) Pokud tomu někdy není možné zabránit, domluvte se nejdřív s rodičem a teprve pak řekněte dítěti, co jste naplánovali.

V knize Step Wars (Války v nevlastních rodinách) je výrok jedné ženy, která si stěžuje, že manžel má tendenci zastávat se svých dospělých dětí a nechce uznat, že se k ní chovají nelaskavě. „Strašně mě to vytáčí,“ říká. Jak můžete zabránit tomu, aby dospělé děti měly negativní vliv na vaše manželství?

Řešení: Projevte empatii. Bible říká: „Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ (1. Korinťanům 10:24) Snažte se druhé chápat a vžít se do jejich pocitů. Dospělé nevlastní děti se možná bojí, že ztratí lásku svého rodiče, nebo mají pocit, že vstřícným jednáním s nevlastním rodičem by se zpronevěřily původní rodině. A váš partner se může obávat, že když bude své děti kritizovat, odcizí se mu.

Nesnažte se přátelství si vynutit, ale dejte prostor tomu, aby se vztah mezi vámi a nevlastními dětmi vyvíjel přirozeně. Obecně se dá říct, že není moudré na někoho vyvíjet nátlak, aby pociťoval skutečnou lásku. (Šalomounova píseň 8:4) Snažte se tedy mít rozumná, realistická očekávání, pokud jde o to, jak blízký vztah se svými nevlastními dětmi budete mít.

Neříkejte všechno, co si myslíte nebo cítíte, a to ani v případě, že se s vámi zachází špatně. (Přísloví 29:11) Když je pro vás obzvlášť těžké ovládnout svůj jazyk, můžete se modlit stejně jako izraelský král David: „Postav přece stráž, Jehovo, mým ústům, postav hlídku přede dveře mých rtů.“ (Žalm 141:3)

Pokud se rozhodnete žít v domě, kde dospělé děti vyrůstaly, můžete být překvapeni, jak silnou  citovou vazbu na něj stále mají. Snažte se nedělat tam velké změny, a to obzvláště v pokojích, kde bydlely. Možná také zvážíte, zda se nepřestěhovat.

Marion, nevlastní matka z Kanady, říká: „Moji rodiče často dávali dárky mému synovi, ale ne dětem mého manžela. Snažili jsme se jim to vynahradit, ale ne vždycky jsme na to měli.“

Řešení: Mějte novou rodinu na prvním místě. Řekněte všem příbuzným a přátelům, že vám na nové rodině velmi záleží. (1. Timoteovi 5:8) Nemůžete sice od příbuzných a přátel očekávat, že nové členy rodiny budou okamžitě milovat, ale můžete je požádat, aby s nimi jednali zdvořile a nestranně. Vysvětlete jim, že děti zraňuje, když jsou přehlíženy a ochuzeny o projevy laskavosti.

Snažte se, aby rodiče vašeho bývalého partnera stále měli určité místo v životě vašich dětí. Susan z Anglie vypráví: „Vdala jsem se rok a půl potom, co můj manžel zemřel, a jeho rodiče nedokázali mého nového manžela přijmout. Zlepšilo se to, když jsme je víc zapojili, když jsme začali vést děti k tomu, aby jim volaly, a když jsme jim poděkovali za jejich podporu.“

Vztahy s těmi, kdo s vámi nežijí, mohou být pro vaši novou rodinu náročné. Když však uplatníte rady z Bible, může vaše rodina zažít splnění tohoto biblického slibu: „Moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností.“ (Přísloví 24:3)