Narodil jsem se v Rize, hlavním městě Lotyšska. Moje sestra a já jsme žili jen s maminkou. Maminka je katolička, ale do kostela jsme chodili pouze o svátcích. Vždycky jsem věřil, že je někdo nad námi, ale v mládí mě víc zajímalo spousta jiných věcí.

Jak jsem rostl, maminka si všimla, že mám talent rozebírat věci a zase je dávat dohromady. V našem domě toho bylo hodně, co se dalo rozmontovat, a tak se mě maminka vždycky bála nechat doma samotného. Dala mi proto kovovou stavebnici a já jsem ji hrozně rád skládal a rozebíral. Kromě toho jsem měl ještě jednu vášeň – motocykly. Maminka mě přihlásila na závod nazývaný Zelta Mopēds (Zlatý moped). Od té doby jsem závodil na mopedech a později na motocyklech.

Rychle jsem se učil a brzo jsem v tomto vzrušujícím a nebezpečném sportu dosahoval velkých úspěchů. Třikrát jsem vyhrál motocyklové mistrovství Lotyšska v různých kategoriích a dvakrát jsem vyhrál mistrovství pobaltských zemí.

Když jsem byl na vrcholu kariéry, moje dívka Evija, která se později stala mou manželkou, se dostala do kontaktu se svědky Jehovovými. Našla nějaké jejich publikace, v nichž byl ústřižek, který se dal použít k žádosti o studium Bible. Ústřižek vyplnila a odeslala a zanedlouho ji navštívily dvě svědkyně, které s ní začaly Bibli probírat. Mně to nevadilo, ale sám jsem v té době velký zájem o duchovní věci neměl.

Po nějakém čase mě tyto svědkyně pozvaly, abych si k nim přisedl a poslouchal, jak s Evijou studují. Jejich nabídku jsem přijal a to, co jsem slyšel, se mi líbilo. Jedna z věcí, která na mě zvlášť silně zapůsobila, byl biblický slib, že se země stane rájem. Svědkyně mi například ukázaly  Žalm 37:10, 11, kde se říká: „A ještě chvilku, a ničemný již nebude; a jistě budeš věnovat pozornost jeho místu, a on nebude. Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ Tento slib mě skutečně oslovil.

Duchovní věci mě začaly zajímat čím dál víc. Uvědomil jsem si, kolik existuje náboženských lží. Učení Bible na mě naopak příjemně působilo tím, jak je logické a jasné.

Časem jsem se při svém studiu Bible dozvěděl, jak velmi si Jehova váží života a jak je pro něj drahocenný. (Žalm 36:9) To ovlivnilo můj vztah k závodění – už jsem nechtěl riskovat život. Chtěl jsem ho naopak používat tak, aby to Jehovovi přinášelo chválu. Sláva a vzrušení spojené se závoděním na motorkách pro mě přestaly být důležité.

V roce 1996 jsem navštívil mezinárodní sjezd svědků Jehovových v estonském Tallinnu. Konal se nedaleko motoristického okruhu, kde jsem často závodil. Viděl jsem, že na sjezdu jsou lidé z mnoha různých zemí a přitom mezi nimi panuje soulad. Když například jedna svědkyně ztratila kabelku, předpokládal jsem, že už ji nikdy neuvidí. Netrvalo však dlouho a jiná svědkyně ji našla a vrátila ji s celým obsahem. Nesmírně mě to překvapilo. Tehdy jsem pochopil, že svědkové skutečně žijí podle vysokých měřítek stanovených v Bibli. S Evijou jsme dělali v biblickém studiu další pokroky a v roce 1997 jsme se dali pokřtít jako svědkové Jehovovi.

Někteří z mých přátel se při divoké jízdě na motocyklu zabili. Já jsem ze studia Bible pochopil, že mám odpovědnost vůči Dárci života, Jehovovi. Toto poznání mi nejspíš zachránilo život.

Po čtyři roky jsme s Evijou měli výsadu sloužit jako dobrovolníci v odbočce svědků Jehovových v Rize. Teď nám přináší radost výchova naší dcery Alise a to, že jí můžeme pomáhat, aby stále víc milovala Jehovu. Také mám výsadu jeden den v týdnu trávit v překladatelské kanceláři svědků. Opravuji tam auta a další rozbité věci. Jsem šťastný, že můžu dovednosti, které jsem získal jako dítě, využívat takovým způsobem. Ano, ještě pořád věci rozebírám a zase je dávám dohromady.

Velmi si vážím toho, že díky poznání Bible můžu se svou rodinou vydávat svědectví o jediném pravém Bohu. Slib pozemského ráje skutečně změnil můj život.