ČTRNÁCTÉHO dubna 1989 jsem vedl shromáždění ve městě Maumere na ostrově Flores, když do domu vtrhla policie a já jsem byl spolu s dalšími třemi křesťany zatčen.

Vězeňští dozorci se nás snažili přimět, abychom vzdali poctu vlajce. Když jsme to odmítli, začali nás bít a kopat a pak nás donutili pět dní stát na spalujícím slunci. V noci jsme se třásli zimou na tvrdé betonové podlaze ve stísněných celách. Byli jsme špinaví, vyčerpaní a rány, které jsme utržili, nás pořádně bolely. Ředitel věznice nás opakovaně vyzýval, abychom svůj postoj změnili, ale my jsme pokaždé odpověděli: „Radši zemřeme, než abychom vzdávali hold vlajce.“ Stejně jako mnozí křesťané v minulosti jsme i my považovali za čest, že můžeme „trpět pro spravedlnost“. (1. Petra 3:14)