Svědkové Jehovovi neslaví narozeniny, protože jsou přesvědčení, že Bohu se takové oslavy nelíbí. I když Bible slavení narozenin výslovně nezakazuje, pomáhá nám zamyslet se nad hlavními rysy těchto oslav a pochopit, jak se na ně dívá Bůh. Podívejte se na čtyři důvody, proč svědkové Jehovovi narozeniny neslaví, a na biblické verše, které s tím souvisí.

1.   Narozeniny mají pohanský původ. Podle publikace Funk & Wagnalls Standard Dictionary of Folklore, Mythology and Legend vychází tyto oslavy z představy, že v den narozenin „mají zlí duchové a temné síly možnost napadnout oslavence“ a že „přítomnost přátel a přání všeho nejlepšího pomáhají oslavence ochránit“. V knize The Lore of Birthdays se píše, že ve starověku byly záznamy o datech narození „základem pro sestavení horoskopu“, který vycházel „z mystické astrologie“. Kniha dodává, že podle „lidové tradice mají narozeninové svíčky zvláštní magickou moc plnit přání“.

    Bible ale magii, věštění, spiritismus a podobné praktiky odsuzuje. (5. Mojžíšova 18:14; Galaťanům 5:19–21) Je to vidět z příkladu starověkého Babylónu. Bůh ho odsoudil mimo jiné proto, že se jeho obyvatelé věnovali astrologii, což je forma věštění. (Izajáš 47:11–15) Svědkové Jehovovi se přehnaně nezabývají původem každého zvyku, ale když z Bible jasně vyplývá, jak se na takové věci dívá Bůh, neignorují to.

2.   První křesťané narozeniny neslavili. The World Book Encyclopedia uvádí, že „slavení narozenin jakéhokoli člověka považovali za pohanský zvyk“. A Bible ukazuje, že příkladem apoštolů a dalších lidí, kteří se učili přímo od Ježíše, by se měli řídit všichni křesťané. (2. Tesaloničanům 3:6)

3.   Jediná slavnost, kterou mají křesťané pořádat, se netýká narození, ale smrti – konkrétně smrti Ježíše Krista. (Lukáš 22:17–20) To by nás nemělo překvapovat, protože podle Bible je lepší „den smrti než den narození“. (Kazatel 7:1) Na sklonku svého života měl Ježíš u Boha dobré jméno, takže se dá říct, že den jeho smrti byl důležitější než den jeho narození. (Hebrejcům 1:4)

4.   V Bibli se nikde nemluví o tom, že by nějaký Boží služebník slavil narozeniny. Není to proto, že by se její pisatelé o něčem takovém zapomněli zmínit. Píše se v ní totiž o dvou oslavách narozenin. Slavili je ale lidé, kteří neuctívali Boha, a obě tyto události jsou uvedeny v negativním světle. (1. Mojžíšova 40:20–22; Marek 6:21–29)

 Podobně jako jiní rodiče i svědkové dávají svým dětem najevo lásku v průběhu celého roku. Patří k tomu i dávání dárků a podnikání různých akcí s přáteli. Snaží se napodobovat Boha, který svým dětem spontánně dává dobré věci. (Matouš 7:11) Děti svědků nemají pocit, že o něco přichází, což dokládají tyto výroky:

•   „Větší zábava je dostat dárek, když to nejmíň čekáš.“ (Tammy, 12 let)

•   „Nedostávám sice dárky k narozeninám, ale naši mi je kupují jindy. Takhle je to lepší, protože je to pak překvapení.“ (Gregory, 11 let)

•   „Myslíte, že těch deset minut, několik sušenek a písnička je nějaká párty? Měli byste přijít k nám domů, a to byste teprve viděli, jak vypadá pořádná párty!“ (Eric, 6 let)